Začínající chovatelé

Všechno to vlastně začalo městským holubem Ferdou (jeho příběh si můžete přečíst v článku: „Jak se Ferda stal Ferdičkou a opět Ferdou“).

No, a protože jsou holubi společenská zvířata, rozhodly jsme se zajít na okresní výstavu drobného zvířectva, abychom Ferdovi pořídily nějaké kamarády a kamarádky. Předem už jsme samozřejmě projížděly na internetu různá plemena holubů a shodly jsme se na pořízení plemene rakovnický kotrlák.

Toto plemeno nás oslovilo nejen atraktivním zbarvením, ale i akrobatickým letem, při kterém předvádí salta vzad, tzv. válí. Takže jsme se porozhlédly po výstavě a ujistily jsme se, že je zde i námi vybrané plemeno. Teď už jen zbývalo zajít k pokladně, čemuž samozřejmě musela předcházet „válečná“ porada.

Probíraly jsme strategii, co tam říct. A při této poradě prohlásila Kájina napůl z legrace: „Prostě tam vejdeme a řekneme, že jsme začínající chovatelé holubů….“

Nakonec jsme musely přestat oddalovat nevyhnutelné a vstoupit do místnosti pokladny (pozn. autorky: v další části textu budou kurzívou psány věci odehrávající se v hlavách „hrdinek“ tohoto příběhu :D)

Vešly jsme dovnitř a Lů povídá: „Dobrý den, my jsme začínající chovatelky holubů….“ Kájina třeští oči a čelist jí padá k zemi jako animovaným postavičkám: „Ona to FAKT řekla!!!“ Načež se paní u pokladny rozhovořila o rakovnických kotrlácích a o tom, jak jsou tihle „kotrláčci“ nenároční a vhodní právě pro začátečníky. Z ničeho nic ale následovala zákeřná otázka, jestli víme, co to znamená výraz, že kotrláci válí. Teď se mění na animovanou postavičku Lů a na čele jí bliká obří červený nápis: „Netuším, prosím ať to ví Kájina.“ Kájina, která si nevšimla kamarádčina zoufalého výrazu,  to naštěstí věděla a tak byly naše hrdinky alespoň pro začátek zachráněny.

Jenže tohle ještě nebyl konec tohoto bláznivého dne. Na výstavě bohužel nebyli žádní prodejní kotrláci, ale dali nám kontakt na chovatele v nedaleké vsi. Tak jsme se sbalily a vyrazily jsme za chovatelem. Jenže u domu tohoto chovatele byla otevřená vrátka na dvůr, ale nikdo tam nebyl. Nechtěly jsme lézt na cizí pozemek bez dovolení, ale nemohly jsme se na pána dozvonit, ani se mu dovolat.

Kájina šla z čirého zoufalství prozkoumat nějaký papír na sloupu na protější straně ulice. Vtom tam uviděla dvě ženy, které šli asi ze zahrádky domů. Slušně pozdravila, ale než stihla říct cokoliv dalšího, jedna z těch žen ji odbyla s tím, že nic kupovat nechtějí. Kájina se v šoku zmohla jen na něco jako: „my….ne…,“ neschopná najít slova, kterými by toto nedorozumění vysvětlila. Naštěstí včas zasáhla Lů a celou situaci objasnila. Paní se nám pak ještě omlouvala a její dcera nám pomohla sehnat toho chovatele, kterého jsme hledaly.

Holoubky jsme tedy nakonec sehnaly. Dokonce jsme si místo plánovaných tří odvezly tři páry.

No a na základě tohoto bláznivého dne, jehož průběh si občas z legrace připomínáme, vzniklo sousloví začínající chovatelé a odtud i název našich stránek .